Erben, Karel Jaromír, V háječku, v dolině, na pěknej rovině, je tam moje milá, Andulka rozmilá [E mlád-0131]

Analýza

Analyza2 Abc Public

V háječku, v dolině, na pěknej rovině, je tam moje milá, Andulka rozmilá

Erben, Karel Jaromír: Prostonárodní české písně a říkadla

Viz též:
EN-0722, E mlád-0291, E mlád-0355[ii], E mlád-0356[ii], E stav-0316, EM II-0113, EMJ-[0081]

Incipity

Vnořené a variantní incipity	[5] Když jsem byl v arestě, v tom klatovském městě, nic mně tam nebylo [6] Když jsem byl v vězení, sedum let pod zemí, nic mi zle nebylo

Pramen

Pramen	Erben, Karel Jaromír: Prostonárodní české písně a říkadla [E]
Část pramene	Erben, Karel Jaromír: Písně věku mládeneckého a panenského [E mlád]
Druh pramene	publikace
Bibliografie / Místo uložení / Signatura	Prostonárodní české písně a říkadla. Sebral a vydal Karel Jaromír Erben. Praha 1864
Číslo / Strana	131 / 125
Oddíl sbírky	Písně věku mládeneckého a panenského

Katalogizace

Typ jednotky	TO

Mapa

Mapa

Sběr

Datace	[1862 - 1864]
Sběrové oblasti	Klatovsko
Regiony	Čechy, Klatovsko, Česká republika, Plzeňský kraj

Skeny (multimédia)

Skeny All	V háječku, v dolině, na pěknej rovině, je tam moje milá, Andulka rozmilá [E mlád-0131] « ‹ 3 › »

Noty

Analyza2 Abc

V háječku, v dolině, na pěknej rovině, je tam moje milá, Andulka rozmilá

Erben, Karel Jaromír: Prostonárodní české písně a říkadla

Analýza viz: EN-0722 - V háječku v dolině na pěknej rovině

Text

Analyza Textu Text	131. Šenkýřka. (Nápěv 722.) V háječku v dolině na pěknej rovině, je tam moje milá, Andulka rozmilá, šenkuje ve víně. Přišel tam Jeníček, sed si za stoleček; převelice vzdychal a sobě naříkal, můj zlatej holeček! Nesedej, nesedej, pojď, pomoz, nalívej! by lidi neřekli, toho si nevšimli, žes bejval můj milej. „Já jsem k vám nepřišel vína nalívati: já přišel pro lásku, můj zlatej obrázku, tebe milovati. Když jsem byl v arestě v tom Klatovském městě, nic mně tam nebylo, když za mnou chodilo mé rozmilé děvče. Když jsem byl v vězeni sedum let pod zemí, nic mi zle nebylo, když za mnou chodilo moje potěšení. Moje potěšení! pomoz mně z vězení.“ Z vězení pomůžu, tvoje bejt nemůžu – není možná, není! Z Klatovska. (Nápěv 510.) Praha a Vídeň jsou na pěkné rovině, je tam moje milá, Andulka rozmilá, šenkuje ve víně. Přišel k ní Jeniček, sed si za stoleček; dal si nalejt vína, pořád při něm dřímá, rozmilej holeček. Nespi a nedřímej, pojď, víno nalejvej: by lidi neřekli a na nás nesvedli, že jsi ty můj milej. „Já jsem k vám nepřišel vína nalejvati: já jsem přišel k tobě, potěšení moje, tebe milovati. Když jsem byl za Prahou, daleko za vodou, nic mi zle nebylo, když za mnou chodila paňmáma i s dcerou. Byl jsem ve vězeni tři léta pod zemí, nic mi zle nebylo, když ke mně chodilo moje potěšení. Moje potěšení, pojď, pomoz z vězení! Z vězení pomůžu, z vojny však nemůžu, není možná, není! Z Táborska. –Srov. Čel. III, 48; Suš. 213.

Analyza Textu Text

131.
Šenkýřka.
(Nápěv 722.)
V háječku v dolině
na pěknej rovině,
je tam moje milá,
Andulka rozmilá,
šenkuje ve víně.

Přišel tam Jeníček,
sed si za stoleček;
převelice vzdychal
a sobě naříkal,
můj zlatej holeček!

Nesedej, nesedej,
pojď, pomoz, nalívej!
by lidi neřekli,
toho si nevšimli,
žes bejval můj milej.

„Já jsem k vám nepřišel
vína nalívati:
já přišel pro lásku,
můj zlatej obrázku,
tebe milovati.

Když jsem byl v arestě
v tom Klatovském městě,
nic mně tam nebylo,
když za mnou chodilo
mé rozmilé děvče.

Když jsem byl v vězeni
sedum let pod zemí,
nic mi zle nebylo,
když za mnou chodilo
moje potěšení.

Moje potěšení!
pomoz mně z vězení.“
Z vězení pomůžu,
tvoje bejt nemůžu –
není možná, není!
Z Klatovska.

(Nápěv 510.)
Praha a Vídeň jsou
na pěkné rovině,
je tam moje milá,
Andulka rozmilá,
šenkuje ve víně.

Přišel k ní Jeniček,
sed si za stoleček;
dal si nalejt vína,
pořád při něm dřímá,
rozmilej holeček.

Nespi a nedřímej,
pojď, víno nalejvej:
by lidi neřekli
a na nás nesvedli,
že jsi ty můj milej.

„Já jsem k vám nepřišel
vína nalejvati:
já jsem přišel k tobě,
potěšení moje, tebe milovati.

Když jsem byl za Prahou,
daleko za vodou,
nic mi zle nebylo,
když za mnou chodila
paňmáma i s dcerou.

Byl jsem ve vězeni
tři léta pod zemí,
nic mi zle nebylo,
když ke mně chodilo
moje potěšení.

Moje potěšení,
pojď, pomoz z vězení!
Z vězení pomůžu,
z vojny však nemůžu,
není možná, není!
Z Táborska. –Srov. Čel. III, 48; Suš. 213.

Inicipit

Incipit	V háječku, v dolině, na pěknej rovině, je tam moje milá, Andulka rozmilá
Incipit spisovný
Incipit normalizovaný