Erben, Karel Jaromír, Na vršíčku, na kopečku jsú tam husaři, majá krátky košilečky [E stav-0396]

Analýza

Analyza2 Abc Public

Na vršíčku, na kopečku jsú tam husaři, majá krátky košilečky

Erben, Karel Jaromír: Prostonárodní české písně a říkadla

Viz též:
EN-0412, E mlád-0186, E mlád-0187, E mlád-0518, E stav-0395, ENH-0412

Incipity

Vnořené a variantní incipity	[3] Vyletěla holubička přes ten panskej dvůr, zaplakala, zaželíla

Pramen

Pramen	Erben, Karel Jaromír: Prostonárodní české písně a říkadla [E]
Část pramene	Erben, Karel Jaromír: Písně o stavích, živnostech a jiných stránkách života občanského [E stav]
Druh pramene	publikace
Bibliografie / Místo uložení / Signatura	Prostonárodní české písně a říkadla. Sebral a vydal Karel Jaromír Erben. Praha 1864
Číslo / Strana	396 / 461
Oddíl sbírky	Písně o stavích, živnostech a jiných stránkách života občanského

Katalogizace

Typ jednotky	TO

Mapa

Mapa

Sběr

Datace	[1862 - 1864]
Sběrové oblasti	Domažlicko
Regiony	Čechy, Domažlicko, Česká republika, Plzeňský kraj

Skeny (multimédia)

Skeny All	Na vršíčku, na kopečku jsú tam husaři, majá krátky košilečky [E stav-0396] « ‹ 2 › »

Noty

Analyza2 Abc

Na vršíčku, na kopečku jsú tam husaři, majá krátky košilečky

Erben, Karel Jaromír: Prostonárodní české písně a říkadla

Analýza viz: EN-0412 - Nad Pušperkem ten vršeček je okrášlený

Text

Analyza Textu Text	396. Srdnatý chlapík. (Nápěv 442.) Na vršíčku, na kopečku jsú tam husaři, maji krátký košilečky jako rybáři: voni se tam sekajú, šavličkama cvinkajú; má milá se za mě bojí, že mě zabijú. Nezabijú, nezabijú, já palášek mám: čtyrydvacet těch husarů sám já posekám. Já jsem chlapík jako pták, po miluju, nechám tak, sednu na koně vranýho, pojedu vodsád. „Vyletěla holubička přes ten panskej dvůr, zaplakala, zažehla, že nebudeš můj!“ Mlč, Handulko, mlč nepláč, vono bude zas jinač, bude-li v tom vůle boží, sejdeme se zás. Z Domažlicka. (Nápěv 447.) Pod vršíčkem, nad vršíčkem jsou tam husaři, mají modré kamizoly, jako šumaři; oni se tam sekajou, šavličkama řinkajou: zkázala mně má panenka, že mě zabijou. Nezabijou, nezabijou, já se jim nedám: půl tuctu těch modrejch ptáků sám já posekám; já jsem chlapík jako lev, má panenka – mlíko, krev: kdo mně na ni rukou šáhne, zví, jak je můj hněv. Z Prachenska.

Analyza Textu Text

396.
Srdnatý chlapík.
(Nápěv 442.)

Na vršíčku, na kopečku
jsú tam husaři,
maji krátký košilečky
jako rybáři:
voni se tam sekajú,
šavličkama cvinkajú;
má milá se za mě bojí,
že mě zabijú.

Nezabijú, nezabijú,
já palášek mám:
čtyrydvacet těch husarů
sám já posekám.
Já jsem chlapík jako pták,
po miluju, nechám tak,
sednu na koně vranýho,
pojedu vodsád.

„Vyletěla holubička
přes ten panskej dvůr,
zaplakala, zažehla,
že nebudeš můj!“
Mlč, Handulko, mlč nepláč,
vono bude zas jinač,
bude-li v tom vůle boží,
sejdeme se zás.

Z Domažlicka.

(Nápěv 447.)
Pod vršíčkem, nad vršíčkem
jsou tam husaři,
mají modré kamizoly,
jako šumaři;
oni se tam sekajou,
šavličkama řinkajou:
zkázala mně má panenka,
že mě zabijou.

Nezabijou, nezabijou,
já se jim nedám:
půl tuctu těch modrejch ptáků
sám já posekám;
já jsem chlapík jako lev,
má panenka – mlíko, krev:
kdo mně na ni rukou šáhne,
zví, jak je můj hněv.

Z Prachenska.

Inicipit

Incipit	Na vršíčku, na kopečku jsú tam husaři, majá krátky košilečky
Incipit spisovný
Incipit normalizovaný