Erben, Karel Jaromír, Vítám tě, nevěsto, do naší chaty, budeš-li hupřímná, budeme taky [E svat-0128]

Analýza

Analyza2 Abc Public

Vítám tě, nevěsto, do naší chaty, budeš-li hupřímná, budeme taky

Erben, Karel Jaromír: Prostonárodní české písně a říkadla

Viz též:
EN-0612, E mlád-0767, E mlád-0767[b], E svat-0090, E svat-0099, E svat-0099[b], E svat-0100, E svat-0101, E svat-0102, E svat-0102[b], E svat-0105, E svat-0124, E svat-0132, E svat-0153, E svat-0153[b], E stav-0301[b], ENH-0612

Pramen

Pramen	Erben, Karel Jaromír: Prostonárodní české písně a říkadla [E]
Část pramene	Erben, Karel Jaromír: Písně a říkadla svatební [E svat]
Druh pramene	publikace
Bibliografie / Místo uložení / Signatura	Prostonárodní české písně a říkadla. Sebral a vydal Karel Jaromír Erben. Praha 1864
Číslo / Strana	128 / 336
Oddíl sbírky	Písně a říkadla svatební

Katalogizace

Typ jednotky	TO

Mapa

Mapa

Sběr

Datace	[1862 - 1864]
Sběrové oblasti	Domažlicko
Regiony	Čechy, Domažlicko, Česká republika, Plzeňský kraj

Skeny (multimédia)

Skeny All	Vítám tě, nevěsto, do naší chaty, budeš-li hupřímná, budeme taky [E svat-0128] « ‹ 2 › »

Noty

Analyza2 Abc

Vítám tě, nevěsto, do naší chaty, budeš-li hupřímná, budeme taky

Erben, Karel Jaromír: Prostonárodní české písně a říkadla

Analýza viz: EN-0612 - Strakatý peřiny na tyči visí, starej se

Text

Text	128. Uvítání. (Nápěv 612.) Vítám tě, nevěsto! do naší chaty: budeš-li hupřímná, budeme taky. My máme hupřimnost, my ti ji dáme: za naši dcerušku té přijímáme. Z Domažlicka. Po té uvede družba nevěstu s ženichem do světnice a odevzdá ji rodičům ženichovým, řka: „Nejmilejši pane otče a pani matko! páni rodiče nevěstiny laskavé vás pozdravují, a posílajíce vám tuto svou nejmilejši dcerušku, kterou jste sobě se svým milým synem za svou nevěstu vyvolili, odevzdávají vám ji k dobrému chování i zachováni, a k jejímu i k vašemu potěšení, té důvěry jsouce, že ji jako své vlastní dítě laskavě přijmete, ji milovatí a všecko dobré přáti, v nějakém pochybení mírně napomínati a ke všemu dobrému vésti budete, stát ona také od svých milých rodičů přikázáno, aby vás jako své vlastní rodiče ctila, milovala, vámi se řídila, vám ochotně sloužila, i samou radost a potěšení jak manželu svému tak i vám působila. A protož nyní na jejím místě uctivě žádám, abyste jí s jejím manželem udělili své otcovské s mateřské požehnání; neb když jich manželství požehnáním se začne, bude vždycky potom požehnané, šfastné a radostné.“ Po uděleném požehnáni provádí družba nevěstu po stavení: v kuchyni, v chlívě, v komoře a t. d., i všecko jí vysvětlaje, co kde má dělali: jak se prý sladí z jablek kaše, jak se voda vaří na měkko, jak se jalovice dojí a t. d. V bytu ženichově má se prý nevěsta nejprve podívali do komína, aby se ji po otcovském domě nestýskalo. Také nemá dříve choditi domů k rodičům svým, až k „dobré vůli,“ sice by potom od manžela utíkala. Zatím venku skládají s vozu nevěstin nábytek. Když sundávají peřiny a truhly, zpívají:.

128.
Uvítání.
(Nápěv 612.)
Vítám tě, nevěsto!
do naší chaty:
budeš-li hupřímná,
budeme taky.

My máme hupřimnost,
my ti ji dáme:
za naši dcerušku
té přijímáme.
Z Domažlicka.
Po té uvede družba nevěstu s ženichem do světnice a odevzdá ji rodičům ženichovým, řka:
„Nejmilejši pane otče a pani matko! páni rodiče nevěstiny laskavé vás pozdravují, a posílajíce vám tuto svou nejmilejši dcerušku, kterou jste sobě se svým milým synem za svou nevěstu vyvolili, odevzdávají vám ji k dobrému chování i zachováni, a k jejímu i k vašemu potěšení, té důvěry jsouce, že ji jako své vlastní dítě laskavě přijmete, ji milovatí a všecko dobré přáti, v nějakém pochybení mírně napomínati a ke všemu dobrému vésti budete, stát ona také od svých milých rodičů přikázáno, aby vás jako své vlastní rodiče ctila, milovala, vámi se řídila, vám ochotně sloužila, i samou radost a potěšení jak manželu svému tak i vám působila. A protož nyní na jejím místě uctivě žádám, abyste jí s jejím manželem udělili své otcovské s mateřské požehnání; neb když jich manželství požehnáním se začne, bude vždycky potom požehnané, šfastné a radostné.“
Po uděleném požehnáni provádí družba nevěstu po stavení: v kuchyni, v chlívě, v komoře a t. d., i všecko jí vysvětlaje, co kde má dělali: jak se prý sladí z jablek kaše, jak se voda vaří na měkko, jak se jalovice dojí a t. d. V bytu ženichově má se prý nevěsta nejprve podívali do komína, aby se ji po otcovském domě nestýskalo. Také nemá dříve choditi domů k rodičům svým, až k „dobré vůli,“ sice by potom od manžela utíkala.
Zatím venku skládají s vozu nevěstin nábytek. Když sundávají peřiny a truhly, zpívají:.

Inicipit

Incipit	Vítám tě, nevěsto, do naší chaty, budeš-li hupřímná, budeme taky
Incipit spisovný
Incipit normalizovaný