Erben, Karel Jaromír, Chodila Maria po širokém světě, nosila synáčka v svém svatém životě [E rozpr-0051]

Analýza

Analyza2 Abc Public

Chodila Maria po širokém světě, nosila synáčka v svém svatém životě

Erben, Karel Jaromír: Prostonárodní české písně a říkadla

Viz též:
EN-0137, E mlád-0280, E rozpr-0030, ENH-0137

Incipity

Vnořené a variantní incipity	[1b] Když panna Maria po světě chodila, všem věrným ctitelům ku pomoci byla

Pramen

Pramen	Erben, Karel Jaromír: Prostonárodní české písně a říkadla [E]
Část pramene	Erben, Karel Jaromír: Písně rozpravné [E rozpr]
Druh pramene	publikace
Bibliografie / Místo uložení / Signatura	Prostonárodní české písně a říkadla. Sebral a vydal Karel Jaromír Erben. Praha 1864
Číslo / Strana	51 / 501
Oddíl sbírky	Písně rozpravné

Katalogizace

Typ jednotky	TO

Mapa

Mapa

Sběr

Datace	[1862 - 1864]
Sběrové oblasti	Berounsko
Regiony	Berounsko, Čechy, Česká republika, Středočeský kraj

Skeny (multimédia)

Skeny All	Chodila Maria po širokém světě, nosila synáčka v svém svatém životě [E rozpr-0051] « ‹ 3 › »

Noty

Analyza2 Abc

Chodila Maria po širokém světě, nosila synáčka v svém svatém životě

Erben, Karel Jaromír: Prostonárodní české písně a říkadla

Analýza viz: EN-0137 - Chodila matička, po břehu chodila

Text

Analyza Textu Text	51. Nocleh Marie Panny. (Nápěv 137.) Chodila Maria po širokém světě, nosila synáčka v svém svatém životě. Přišla ona, přišla k kováři jednomu: „Kováři, kováři! popřej mi noclehu.“ „Jak pak ti nocleh dám? moc tovaryšů mám: ve dne, v noci kují, ohně nezhašují.“ „Kováři, kováři! co vy to kujete, co vy to kujete, že neuhašujete?“ „Kujeme, kujeme tři železné hřeby, co Kristu na kříži jich bude potřebí.“ Jak panna Maria to slovo slyšela, celá polekaná odtud pospíchala. Přišla ona, přišla do pusté maštalky, jen za práh kročila, syna porodila. Přišlo do maštalky kovářovo dítko: „Zakolíbej ty mně moje nemluvňátko!“ „Jak pak zakolíbám, když ručiček nemám? ani těch ručiček, ani těch očiček!“ „Dotkni se plínčiček, budeš mít ručičky, dotkni se jesliček, budeš mít očičky.“ Přišlo dítě domů, přišlo k otci svému, ručkama hrající, očma mrkající. Otec jeho se ptal: „Kdes ty ručičky vzal? ty bílé ručičky a modré očičky?“ „Dala mi je, dala panenka Maria, co včera na večír noclehu prosila.“ „Kdybych já byl věděl, že je to Maria, byl bych ji uložil do zlata, do stříbra. A sám byl bych lehnul hlavou na kamení, hlavou na kamení, nohama do trní!“ Z Berounska. – Jinak také počíná se ta píseň takto: Když panna Maria po světě chodila, všem věrným ctitelům ku pomoci byla. Přišla sem, přišla tam k jednomu kováři: „Kováři můj milý, dej ty mně noclehu. „Jak pak ti nocleh dám, když já ho sám nemám, milý mocný Bože! když já ho sám nemám?“ Přišla sem, přišla tam do pusté maštale atd.

Analyza Textu Text

51.
Nocleh Marie Panny.
(Nápěv 137.)

Chodila Maria
po širokém světě,
nosila synáčka
v svém svatém životě.

Přišla ona, přišla
k kováři jednomu:
„Kováři, kováři!
popřej mi noclehu.“

„Jak pak ti nocleh dám?
moc tovaryšů mám:
ve dne, v noci kují,
ohně nezhašují.“

„Kováři, kováři!
co vy to kujete,
co vy to kujete,
že neuhašujete?“

„Kujeme, kujeme
tři železné hřeby,
co Kristu na kříži
jich bude potřebí.“

Jak panna Maria
to slovo slyšela,
celá polekaná
odtud pospíchala.

Přišla ona, přišla
do pusté maštalky,
jen za práh kročila,
syna porodila.

Přišlo do maštalky
kovářovo dítko:
„Zakolíbej ty mně
moje nemluvňátko!“

„Jak pak zakolíbám,
když ručiček nemám?
ani těch ručiček,
ani těch očiček!“

„Dotkni se plínčiček,
budeš mít ručičky,
dotkni se jesliček,
budeš mít očičky.“

Přišlo dítě domů,
přišlo k otci svému,
ručkama hrající,
očma mrkající.

Otec jeho se ptal:
„Kdes ty ručičky vzal?
ty bílé ručičky
a modré očičky?“

„Dala mi je, dala
panenka Maria,
co včera na večír
noclehu prosila.“

„Kdybych já byl věděl,
že je to Maria,
byl bych ji uložil
do zlata, do stříbra.

A sám byl bych lehnul
hlavou na kamení,
hlavou na kamení,
nohama do trní!“

Z Berounska. – Jinak také počíná se ta píseň takto:

Když panna Maria
po světě chodila,
všem věrným ctitelům
ku pomoci byla.

Přišla sem, přišla tam
k jednomu kováři:
„Kováři můj milý,
dej ty mně noclehu.

„Jak pak ti nocleh dám,
když já ho sám nemám,
milý mocný Bože!
když já ho sám nemám?“

Přišla sem, přišla tam
do pusté maštale atd.

Inicipit

Incipit	Chodila Maria po širokém světě, nosila synáčka v svém svatém životě
Incipit spisovný
Incipit normalizovaný