Erben, Karel Jaromír, Bude vojna, bude, kdo tam na ni půjde, která má milého k sobě upřímného [E rozpr-0027]

Analýza

Analyza2 Abc Public

Bude vojna, bude, kdo tam na ni půjde, která má milého k sobě upřímného

Erben, Karel Jaromír: Prostonárodní české písně a říkadla

Viz též:
EN-0055, E mlád-0054, E mlád-0290, E stav-0317, ENH-0055

Incipity

Vnořené a variantní incipity	[2] A já mám milého k sobě upřímného, kdyby mně císař pán koníčka daroval [9] U Dunaje stála, Dunaje se ptala: Jsi-li tak hluboký jako ty široký

Pramen

Pramen	Erben, Karel Jaromír: Prostonárodní české písně a říkadla [E]
Část pramene	Erben, Karel Jaromír: Písně rozpravné [E rozpr]
Druh pramene	publikace
Bibliografie / Místo uložení / Signatura	Prostonárodní české písně a říkadla. Sebral a vydal Karel Jaromír Erben. Praha 1864
Číslo / Strana	27 / 491
Oddíl sbírky	Písně rozpravné

Katalogizace

Typ jednotky	TO

Mapa

Mapa

Sběr

Datace	[1862 - 1864]
Sběrové oblasti	Čáslavsko, Hradecko
Regiony	Čáslavsko, Čechy, Hradecko, Česká republika, Královéhradecký kraj, Středočeský kraj

Skeny (multimédia)

Skeny All	Bude vojna, bude, kdo tam na ni půjde, která má milého k sobě upřímného [E rozpr-0027] « ‹ 3 › »

Noty

Analyza2 Abc

Bude vojna, bude, kdo tam na ni půjde, která má milého k sobě upřímného

Erben, Karel Jaromír: Prostonárodní české písně a říkadla

Analýza viz: EN-0055 - Bude vojna, bude, kdo tam na ni pude

Text

Analyza Textu Text	27. Utonulá. (Nápěv 55.) Bude vojna, bude, kdo tam na ni půjde? která má milého k sobě upřímného, ta naříkat bude. „A já mám milého k sobě upřímného: kdyby mně císař pán koníčka daroval, sedla bych na něho.“ „Co bys tam, má milá, co bys tam dělala?“ – „Prala bych košile, abys chodil bíle, to bych tam dělala.“ „Kde bys je, má milá, kde bys je máchala?“ – „V Dunaji je kámen, tam bych stála na něm, tam bych je máchala.“ „Kde bys je, má milá, kde bys je sušila?“ – „Na královském dvoře, na hedbávné šňůře, tam bych je sušila.“ „Kde bys je, má milá, kde bys je skládala?“ – „Na vraném koníčku, můj zlatý holečku, tam bych je skládala.“ „Vrať se, milá, domů, poruč pánu Bohu: až sedum let mine, ta vojna pomine, potom si tě vemu.“ „Sedum let dochází, milý nepřichází: ach Bože, Bože můj! on mi tam zahynul, má radost přechází.“ U Dunaje stála, Dunaje se ptala: „Jsi-li tak hluboký, jako jsi široký?“ Dunaje se ptala. Do vody skočila, hned se potopila: „Ach Bože, Bože můj! nade mnou se smiluj, co jsem učinila!“ Její bílé nohy po písku šlapají; její bílé ruce, její bílé ruce břehu se chytají. Její černé vlasy Po vodě plavají; její modré oči, její modré oči k nebi se zdvihají. Sedum let minulo, milý z vojny jede: což jeho vraný kůň, což jeho vraný kůň pod ním tak těžce jde? „Což pak, můj koníčku, což mi tak těžce jdeš? zdali mne mladého jinocha švárného unesti nemůžeš?“ „Netíží tvé tělo, tíží mě tvá milá: která se pro tebe, která se pro tebe včera utopila.“ Milý se otočil, s koně dolů skočil, a svůj ostrý palaš, a svůj ostrý palaš v srdci si omočil. Nenašli se spolu na tom marném světě: nynčko jim na hrobě, nynčko jim na hrobě rozmarína květe. Z Čáslavska, z Hradecka a j. – Srov. Čel. III, 18; Suš. 86; Lip. I, 77.

Analyza Textu Text

27.
Utonulá.
(Nápěv 55.)

Bude vojna, bude,
kdo tam na ni půjde?
která má milého
k sobě upřímného,
ta naříkat bude.

„A já mám milého
k sobě upřímného:
kdyby mně císař pán
koníčka daroval,
sedla bych na něho.“

„Co bys tam, má milá,
co bys tam dělala?“ –
„Prala bych košile,
abys chodil bíle,
to bych tam dělala.“

„Kde bys je, má milá,
kde bys je máchala?“ –
„V Dunaji je kámen,
tam bych stála na něm,
tam bych je máchala.“

„Kde bys je, má milá,
kde bys je sušila?“ –
„Na královském dvoře,
na hedbávné šňůře,
tam bych je sušila.“

„Kde bys je, má milá,
kde bys je skládala?“ –
„Na vraném koníčku,
můj zlatý holečku,
tam bych je skládala.“

„Vrať se, milá, domů,
poruč pánu Bohu:
až sedum let mine,
ta vojna pomine,
potom si tě vemu.“

„Sedum let dochází,
milý nepřichází:
ach Bože, Bože můj!
on mi tam zahynul,
má radost přechází.“

U Dunaje stála,
Dunaje se ptala:
„Jsi-li tak hluboký,
jako jsi široký?“
Dunaje se ptala.

Do vody skočila,
hned se potopila:
„Ach Bože, Bože můj!
nade mnou se smiluj,
co jsem učinila!“

Její bílé nohy
po písku šlapají;
její bílé ruce,
její bílé ruce
břehu se chytají.

Její černé vlasy
Po vodě plavají;
její modré oči,
její modré oči
k nebi se zdvihají.

Sedum let minulo,
milý z vojny jede:
což jeho vraný kůň,
což jeho vraný kůň
pod ním tak těžce jde?

„Což pak, můj koníčku,
což mi tak těžce jdeš?
zdali mne mladého
jinocha švárného
unesti nemůžeš?“

„Netíží tvé tělo,
tíží mě tvá milá:
která se pro tebe,
která se pro tebe
včera utopila.“

Milý se otočil,
s koně dolů skočil,
a svůj ostrý palaš,
a svůj ostrý palaš
v srdci si omočil.

Nenašli se spolu
na tom marném světě:
nynčko jim na hrobě,
nynčko jim na hrobě
rozmarína květe.

Z Čáslavska, z Hradecka a j. – Srov. Čel. III, 18; Suš. 86; Lip. I, 77.

Inicipit

Incipit	Bude vojna, bude, kdo tam na ni půjde, která má milého k sobě upřímného
Incipit spisovný
Incipit normalizovaný